. něco se mi zdá, něco se mi děje, vše však prožívám do morku svých kostí
Zase jsem ji viděla, slyšela a cítila a bylo mi zase tak krásně, protože byla u mě. Prostě mě jednoho krásného rána probudilo jemné mňoukání, tak jak to uměla jenom ona, ale říkala jsem si, že to nemůže být možné, vždyť je přeci mrtvá. Zkoušela jsem spát dál, ale zase mě to probudilo, nedalo mi to a vstala jsem podívat...
Představ si, jak jdeš, jak je Tvá chůze tak lehká a pomalá, stejně jako Tvůj dech.....řekla mi
Nepamatuju si ráno, kdy bych se vzbudila se vzpomínkou na sen a přitom se usmála a chtěla snít dál, jen proto, abych se do toho snu vrátila a znovu ho prožívala, neboť každý sen je natolik intenzivní, že ve mně zanechá dané emoce ještě několik hodin(dní) po probuzení.
. Teginko, pamatuješ si, jak jsem si Tě donesla domů v krabici od bot? Bude to už 9 let. Byla jsi tak maličká a já Tě schovávala, protože jsem se bála, že mi Tě nenechají. Pak jsi to ale nevydržela a vykoukla. Od malinka jsi byla tak zvědavá. A od první chvíle Tě všichni milovali a na rukou nosili. Měla...
. Celou tu dobu se to dělo...už několik měsíců, vlastně od té doby co tu bydlíme...pořád něco.
Pláču…pláč je to co mě budí z tak krásného snu. Slzy štěstí, spokojenosti, lásky, ale také strachu. Všechny, které miluji, tam byli. Byli jsme spolu, smáli jsme se a krásná a příjemná atmosféra proudila místností. I přes to, že všechny tyto krásné bytosti brzy opustím, jsem šťastná, jaký paradox. Celý život jsem toužila po tom, odcestovat. Žít tam,...
Ten pocit....kdy se rozechvěju...kdy začnu bušit mnohem rychleji než při běžném fungování.... Ten pocit kdy se zrychlí i jiné další orgány, které mi pomáhají aby ta bytost, které patřím fungovala a žila... Ten pocit, kdy žaludku se udělá špatně natolik, že by chtěl vypustit snídani, která do něj byla před chvíli poslána... Ten pocit, kdy hlava, ve...
Utíkej! Utíkej, je jediné co mi teď beží hlavou, i když mi přijde, že se země pod nohama skoro nepohybuje a já své tělo nemůžu ovládat, ale díky adrenalinu, který mi tato situace v těle vyvolala to jde a pohání mě kupředu.
Kde to jsem? Otevřu oči a rozmazaný pohled mi skýtá tři postavy mužů, pod sebou...
. miluju létání… hlavně, když vzlétnutí a přistání, ten tlak, ta atmosféra. Nikdy mě to nepřestane udivovat, jak něco tak velkého může letět. V letadle je mi dobře, a proto když mi můj muž dal k narozeninám dárek, že poletíme soukromým letadlem s pár přáteli na dovolenou, bylo to pro mě něco neskutečného. Možná i proto, že by to...
Zase ten pocit, jak se vám dostane tepající srdce až do krku a vy jej ne a ne polknout.